Osobnost skladatele a fagotisty Rudolfa Komorouse (1931) nezapadá do prototypu československého skladatele padesátých let. V letech 1946 – 1952 studoval fagot na Pražské konzervatoři a poté v letech 1952 – 1959 na pražské Akademii múzických umění, kde zároveň navštěvoval kompoziční třídu Pavla Bořkovce. Vynikající úspěchy v interpretačních soutěžích mu umožnily působení na univerzitě v čínském Pekingu, kde vyučoval v letech 1959 – 1961 fagot a komorní hru. Ve své kompoziční tvorbě již velmi záhy opouští tradice předválečné novoklasické avantgardy a pouští se do hledání nových možností tvorby. Zajímá se o výtvarné umění a společně s kolegy ze sdružení Šmidrové stojí u počátků akčního umění v bývalém Československu. Po svém návratu do vlasti se stává aktivním účastníkem dění kolem souboru Musica viva pragensis. V Komorousově tvorbě z přelomu padesátých a šedesátých let vynikají skladby Sladká královna z roku 1962, Olympia z roku 1964, Chamsín, Náhrobek Malevičův a Mignon z roku 1965. „Nechci členit hudební větu pauzami, hudební skladba je pro mne dobou ticha přerušovaného hudbou.“
    
Zřejmá redukce hudebního materiálu na nejzazší minimum byla pro evropské prostředí v daném období něčím zcela mimořádným. I díky svému pobytu v Číně tak Komorous objevuje, jakou moc může mít jeden tón, kolik hudby se dá najít v jednoduchosti, geometrické přesnosti a konečně i v tichu. Od druhé poloviny šedesátých let začíná převládat v jeho tvorbě zájem o techniku koláže, kterou rozvíjí po své emigraci v roce 1969. 
 
Prvním místem, kde Rudolf Komorous vyučoval, byla paradoxně MacAllester College v Minneapolisu v USA (1970 – 1971), kam byl doporučen Johnem Cagem. Pak přijímá nabídku učit na University of Victoria. Působí zde jako profesor skladby a teorie soudobé hudby, zakládá elektronické hudební studio, později reorganizuje oddělení už ve funkci ředitele. Stává se uznávaným a vyhledávaným učitelem skladby, řada jeho studentů patří dnes ke kanadské skladatelské elitě. V letech 1989 - 1994 působí jako ředitel školy pro soudobá umění na Simon Fraser University v nedalekém Vancouveru. 
 
Svou zralou tvorbu dělí Rudolf Komorous do třech období: období minimalismu, období abstrakce, období nové melodie a nové harmonie. Do prvního období spadají pražské kompozice napsané kolem poloviny 60. let. Do abstraktního období Rudolfa Komorouse můžeme zahrnout šest skladeb z první poloviny 70. let Bez názvu, založených na permutačních principech. Třetí období nových melodií a nových harmonií už naznačil Komorous v dřívější skladbě York z roku 1967. Do této starší doby patří také jeho opera z let 1964-66, Lady Blancarosa. Jeho klavírní skladby nahráli např. Cornelius Cardew, Eve Egoyan (WU pro klavír sólo z let 2002-03), Frederic Rzewski. Jeho skladatelské aktivity výrazně podporuje Canadian Music Centre.
 
Od doby své emigrace v roce 1968 se Rudolf Komorous do České republiky nikdy nevrátil.