|
August Bournonville (1805–1879) Obě data, ohraničující životní pouť Augusta Bournonvilla, jsou spjata s dánskou metropolí. První taneční kroky se naučil od svého otce Antoina Bournonvilla (1760–1843), který byl rovněž tanečníkem, nejprve v Královské švédské opeře, později v Královském dánském baletu. Vytvořil mnoho rolí v baletech Vincenza Galeottiho, kterého pak vystřídal na postu baletního mistra Královského dánského baletu. Osmiletý August byl přijat do baletní školy Královského dánského divadla, kde se stal žákem stárnoucího Galeottiho. Debutoval v mnoha dětských rolích a ve věku 15 let se stal členem Královského dánského baletu. V roce 1824 odjel mladý Bournonville do Paříže, kde se stal účastníkem nastupujícího romantismu ve francouzském baletu. Studoval zde u některých z nejvýznamnějších osobností francouzského baletu, např. u Augusta Vestrise a Pierra Gardela, a v letech 1826–1828 byl angažován jako tanečník v pařížské Opeře. Toto pařížské období zanechalo na Bournonvillovi hlubokou stopu, z níž vycházel a čerpal jako tanečník i choreograf. Na základě francouzské školy klasického tance vytvořil po návratu do Kodaně již zmíněný dánský baletní styl.
Od roku 1830 až do roku 1877 působil jako první sólista, učitel tance, baletní mistr a hlavní choreograf v Královském dánském baletu. V tomto období byl jen krátce angažován ve Vídeňské dvorní opeře (1855–1856) a Stockholmském královském divadle (1861–1864). Od roku 1830 žil Bournonville ve velmi šťastném manželství se Švédkou Helenou Fredrikou Håkansson, s níž měl sedm dětí.
Jako tanečník byl Bournonville technicky zdatný s velkým hereckým a pantomimickým nadáním a výjimečnou muzikálností. |
 |
||
|
Původně byly Bournonvillovy choreografie inspirovány repertoárem a myšlenkami, které měly kořeny ve francouzském baletním romantismu, ale postupně Bournonville vyvinul vlastní verzi a výklad romantismu, který se výrazně lišil od ostatních evropských baletních scén 19. století. Nejvýrazněji je Bournonvillův odklon od radikálních myšlenek francouzského romantismu znát v baletech Napoli (1842) a Lidový příběh (1854), které měly podobu osobitě dánského baletního romantismu představujícího kladný přístup k životu. La Sylphide (1836), Napoli (1842), Le Conservatoire (1849), Posvícení v Bruggách (1851), Lidový příběh (1854), La Ventana (1856), Daleko od Dánska (1860), Královi dobrovolníci na Amageru (1871)
Divertissment: Vojenská polka (1842), Pas de Trois Cousines (1849), pas de deux ze Slavnosti květin v Genzanu (1858) tance z opery Wilhelm Tell (1873), Jezdecký tanec (1876)
Rekonstruované balety: Le Conservatoire (1849, rekonstrukce v roce 1995), Abdallah (1855, rekonstrukce v roce 1985), Balada o Thrymovi (1868, rekonstrukce v roce 1990)
Během své profesionální dráhy se Bournonville s nadšením věnoval také psaní – je autorem velkého množství publikací různých žánrů. Nejrozsáhlejší a nejznámější z jeho literárních děl jsou třísvazkové paměti Můj divadelní život, které vyšly v letech 1848, 1865 a 1878. Toto dílo nejenže obsahuje podrobné informace o životě umělce samotného a jeho názory na uměleckou formu tance, ale popisuje i historické osobnosti a události 19. století, viděné očima autora. Bournonville byl po celý život dánským vlastencem a jeho sociální a politické názory vždy vycházely z jeho silně vyvinutého smyslu pro morálku a křesťanskou víru. Byl přesvědčen, že účelem jeho umění je sledovat vyšší náboženský a morální cíl. Po celý svůj život bojoval za zvýšení společenské a umělecké prestiže baletu a tanečníků. Postaral se o dosažení pevných předpisů pro platy tanečníků a v roce 1874 založil soukromý penzijní fond pro Královský dánský balet.
(vj)
|
|||
