IVO SUMEC - REDESIGN

Obrazy Ivo Sumce jsou nenápadné. Zobrazují obyčejné věci okolo nás – domácí zvířata, baťoh, pneumatiky, chleba, hrnky a řadu podobných situací a náhodných kompozic. Ivo Sumec často mění své tvůrčí přístupy, netvoří v sériích, které by se vyvíjely určitým způsobem, zužitkovávaly jednou objevené, vytvořené a posunovaly se někam dále. Přesto Ivošovy obrazy mají společná východiska, něco, co je spojuje bez na první pohled viditelných nitek. Myslím, že je to v prvé řadě jejich neokázalost, vlastně docela obyčejná obyčejnost.Viděné předměty mu nejsou cílem detailního zkoumání, hledáním vnitřní struktury, řádu, skryté vitality atd., ale malíře zajímá tvar, povrch, místo, které v prostoru zaujímají, vlastnosti, které jsou jakoby samozřejmé, kterými se běžně nezabýváme, nevidíme je a nejsou pro nás vizuálně tak atraktivní. Ivo předměty zastavuje, znehybňuje, absolutizuje. Vytváří z nich obecné znaky, principy vizuální zkušenosti. Ani barevnost jeho obrazů není nijak nápadná. Nehledá těžké akordy ani jásavé souzvuky, naopak používá spíše hnědé, zelené či modré tlumené tóny. U řady obrazů vznikajících v poslední době převažuje dokonce černé barva. Když jsem před chvíli mluvil o Ivošově způsobu malování a upozorňoval na jeho necykličnost, tak to dnes již tak zcela neplatí. V posledním roce dochází k určité změně. Malíř se mnohem výrazněji soustřeďuje na jedno téma, na jeden aspekt, na jeden způsob, na jednu cestu. A tato vlastnost platí bezezbytku pro vystavené práce. Nejprve si všimněmě předmětu jeho obrazů. Stále to jsou již zmiňované obyčejné věci. Ale zřetelně vidíme jasný autorův zájem o automobilovou tématiku. Jsou to často zobrazované pneumatiky nebo konstrukční detaily aut. Např. obraz s názvem Deferenciál bude brzy jen jeden z celého cyklu znázorňujícího nápravu různých druhů automobilů. Sumec uplatňuje neobvykly úhel pohledu umožňující ztvárnit jen malou našimi pohledy docela opomíjenou část automobilu. Tento pohled přenesený do plochy obrazu přináší nezvyklé napětí navzdory své výrazné tvarové a barevné redukci. A pravděpodobně právě ony redukce umožňují obraz číst jako poměrně univerzální a přesvědčivý kód. Takto pojaté obrazy nejsou žádnou překážkou pro diváka, kterému jinak svět aut nic neříká. Pneumatiky nejsou malovány, není to žádný portrét pneumatik, žádné zátiší s pneumatikami. Skutečné pneumatiky nejsou svým obrazem. Ten, např. …...., žije si svým životem a i když zkušený řidič dokonce pozná, o jaký vzorek gum se jedná, jejich obraz má s nimi málo společného. Zobrazeny, jsou sice nezbytným odkazem k realitě určitého druhu, ale jen se ji lehounce dotýkají, aby následně plnily zcela jinou roli, úlohu určitého vyššího řádu, symbolu, svou významovou šíři rozpínající se mezi zemí a nebem a nabývající zcela univerzálního, vše zahrnující kvality. Naopak obraz Defekt je gestem, zachycenou akcí s přímým expresivním účinkem. Jinou výraznější společnou vlastností posledních obrazů je jejich materiál. Ivo často přimíchává do barev piliny, popel, používá doslouživší gumové podložky ze svého auta nebo dokonce viditelným podkladem jednoho přítomného obrazu je omítková směs nahozena na siťovou strukturu. To má vše zřetelné významy, které diváka vedou od romantického ideálu prožívání k věcnosti a zemitosti. A zvláště nápadné je použití asfaltu namísto černé barvy. Z hlediska hledání krásných forem a materiálů je hodně málo věcí méně estetických, než je právě temná, nehybná, všepohlcující těžká hmota asfaltového nátěru. Ale kupodivu Ivo Sumec z něj dokáže vytěžit zvláštní poezii. Technikou dripingu rozehrává na několika obrazech pohyb zobrazovaných předmětů a černou barvou vytváří účinný kontrast. Znakovost, která je v jeho obrazech vždy výrazně přítomná, zde nachází své vrcholy. Ovšem rozpohybovaný znak začíná vytvářet svůj příběh, zapojuje jej do fungování skutečnosti, ztrácí své jedinečné poslání a zpochybňuje jednou již dosažené. Ivo Sumec se dnes nachází v zajímavé fázi a bude užitečné sledovat jeho další vývoj.