FRANTIŠEK KOWOLOWSKI: MIZENÍ

František Kowolowski připravuje výstavu do Galerie současné malby v Divadle A. Dvořáka v Ostravě a vede ateliér malby II  na Fakultě umění Ostravské univerzity, ale přesto bych jej jako bytostného malíře, který „nemůže jinak“, necharakterizoval. To, že tento umělec je také  performerem, pedagogem, kurátorem, kritikem a vizuálním umělcem v tom nejširším slova smyslu, je jen důsledkem jeho potřeby aktuálně reagovat na podněty a požadavky doby, reflektovat je, analyzovat, rozkládat a opět spoluskládat a spoluvytvářet její podobu. Kowolowského snaha tnout do živého jej přivádí k médiu performance, kterým dokáže promlouvat s naléhavostí, která mrazí, ale stejně tak vyvolává psychické uvolnění a k instalacím, jejichž bezprostřednost na jedné straně a zřetelné intelektuální uchopení na straně druhé vytváří u diváka pocit důvěrnosti, ale také trvalého napětí a neustálé nejistoty. Kowolowski dokáže zpochybnit zaběhlé mechanismy, ukázat mezery, chyby, lichá místa, bývá poslem „vratkých sdělení“, ale taky umí účinně rozehrát významovou hru na základě elementárních malířských prostředků, jako jsou tahy štětcem, vpíjení a prosakování barev a postupné rozpouštění se štětcových stop v zasychající barevné hmotě. Svou práci autor komentuje následovně: „Mizení může být spojováno s pomíjivostí, ničením, stejně jako zneviditelňováním, extrémním zmenšováním, skrýváním, vyhoštěním či odsunutím a přemístěním. Je tedy prakticky nemožné uvažovat o těchto operacích odděleně. Jsou prostupné a vzbuzují otázku časovosti a prostorovosti: Kde něco mizí a kde se něco vyjevuje v aktu malování?“ Každá výstava Františka Kowolowského je svým způsobem podkopnutím naší nohy stojící v umělém znakovém světě, pobídkou k pokusu prohlédnout mámivý svět falešných reprezentací. Kowolowského práce řešení nenabízí, ale „jen“ rozkrývá, odhaluje, demaskuje. Společné východisko neexistuje, je jen hořké poznání; ale i to může být počátkem něčeho nového.

 

Martin Klimeš, kurátor výstavy