HANA MIKULENKOVÁ: PRESENT CONTINUOUS

Hana Mikulenková pochází z Valašského Meziříčí. Vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, obor malba, IV. ateliér Ivana Csudaie, kde absolvovala v roce 2011. Výtvarným uměním se zabývá i jako kurátorka. Donedávna profilovala výstavní program ostravské Industrial Gallery. V současné době žije v Rožnově pod Radhoštěm.

 

Malby, kresby a grafické listy Hany Mikulenkové jsou ve svém výrazu jen na první pohled možná až překvapivě nežensky robustní, nervní a bezprostřední, při bližším zkoumání ovšem ženský element vystoupí z barevných vrstev a potvrdí se jak ve volené barevnosti, tak i ve frekventovaných námětech. Smyslem tvorby Hany Mikulenkové není stálost intelektuální spekulace, ale eruptivní proměnlivost smyslově-emocionální extáze. Říká o sobě, že má srdce námořníka – nestálé, divoké, netrpělivé a toužící objevovat nepoznané. Taková je i její malba – smyslová, proměnlivá, rychlá, nezdržující se detaily, uzurpující si pozornost diváka a nekompromisní ve svém výrazu.

 

Obrazy, které malovala v době svého absolutoria na bratislavské škole výtvarných umění, jsou typické svou explicitní afinitou ke streetové estetice – odtud sprejem stříkané barvy, jemné lazury, stékající barva, ale i časté zapojování písma a vlastně i volená symbolika charakteristická svou nehledanou jednoznačností (srdce, lebky). Další vývoj je, slovy autorky, ve znamení postupného zklidnění a vyvázání se z vazeb ke graffiti. Z obrazových ploch postupně mizí písmo a lazury jsou stále častěji doplňovány a přehlušovány pastózním nanášením a hnětením barevné hmoty. Bezprostřední prožitek a zpřítomnění silné emoce z tvorby ale nadále zůstává jedním z charakteristických poznávacích znamení její aktuální tvorby.

 

Do svých obrazových kompozic velmi často zapracovává motivy mořské hladiny, lodí, vegetace a květin. Konfrontován s těmito náměty i volenou barevností se ocitá divák kdesi uprostřed koloristické fiesty jihomořského světa, v níž bohatost barev, vůní, smyslových prožitků a emocí téměř nezná hranic. Není to náhodou – podstatnou roli zde hrají reálné prožitky a vzpomínky, které Hana Mikulenková nasbírala během své stáže na univerzitě v Brazílii a možná i během pozdějšího rezidenčního pobytu v portugalském Lisabonu: „Vzpomínám nebo spíše si vizuálně vybavuji nádherná exotická místa zalitá sluncem, která jsem navštívila, jejich barvy, světlo, vůně a dynamiku. Je to pro mě pocitová záležitost, nejsou to žádné fotky do zaprášených alb nebo příspěvky na sociální sítě, ale schopnost místo a moment procítit v ten daný okamžik…,“ uvádí v rozhovoru z roku 2015. Uprostřed bohatství senzuálních podnětů a hojnosti prožitků se pak nutně proměňuje i zintenzivňuje její vidění barev a mění se prožitek vlastní temporality. Přítomnost jakoby uprostřed barevné férie setrvávala a stále probíhala (present continuous) a autor i divák se tak mohou stále znovu prodírat a fascinovaně se opájet bující vegetací malířských tahů podaných dynamickými expresivně rozmáchlými gesty.